Pláže, palmy a shaka | Hawaii

Hawaii nakonec byla skvělá a z Ameriky na ní vzpomínám nejraději.

Jak jsem kdysi psala, ubytování jsem měla u místňáka přes couchsurfing. Tony mi poslal adresu s tím, že sám je v práci do pozdní noci, ale doma je jeho spolubydlící. Poslal mi i jeho číslo a jakési údaje k WiFi, kterým jsem ale v tu chvíli vůbec nerozuměla. Najdu barák a myslím si, že mám konečně vyhráno. Haha, to víš, že jo. Zvoním a zvoním a nic. Začínám být nervózní. Až později jsem se dozvěděla, že jim zvonky nefungují. Plán B je najít WiFi a napsat Tonymu. Na ulici jsou jacísi chlápci, co se baví o Bohu. Trochu se zapovídáme a já jim vysvětluju problém celýho dne. Ochotně mi pomáhají a volají Tonymu spolubydlícímu Alexovi. Trochu ten chlápek z ulice míchá pátý přes devátý, ale nakonec vše dobře dopadne a Alex schází dolů. Je to celý trochu trapný, protože z jeho hlavy ten couch není a mám dojem, že každým dotazem ho jen otravuju, přitom je to velkej sympaťák. Po cestě výtahem mi vysvětluje, že celej barák je na čip, tj. vstupní dveře i výtah. Takže abych šla ven nebo dovnitř, tak ho potřebuju. No výborně, to beztak bude zas komplikovat celý tenhle pobyt. Taky že jo. Věčný předávání klíčů s Tonym stálo za to. Buď být doma na mobilu, abych mu mohla dojít otevřít nebo je nechat doma, aby si je vzal nebo je nechat v bezpečnostní schránce. Peklo.

Na couchi většinou nemáte svůj pokoj. Když máte smůlu spíte v obýváku ještě s další osobou, když máte štěstí, spíte v obýváku sám a když se bůh smiluje, tak máte vlastní pokoj. Tady jsem měla matraci v obýváku, ale to bylo v pohodě. Každej byl většinou u sebe na pokoji a ráno mě málo kdy probudili.

Abych ale couchsurfingu nekřivdila, je to zadáčo a naskytne vám i možnosti, který byste neměli, kdybyste přijeli jako normální turista. Například: kluci měli v bytě vířivku, kterou jsem mohla používat a taky že používala. Měla jsem plně k dispozici kuchyň a i vyprat jsem si mohla, což se po dvou měsících cestování rozhodně hodilo! Seznámila jsem se s fajn a hlavně zajímavýma lidma. Dokonce jsme s Tonym byli i na výletě kolem ostrova.

Hawaii je dost turistická. Krom ležení na Waikiki, nijak speciální pláži, můžete si zajet do Pearl Harboru nebo na Diamond Head, což je vyhaslá sopka. Taky není od věci splašit auto a projet si ostrov. To hodnotím jako to nejlepší. Jeden den měl Tony volno, tak jsme naskočili do jeho kabrioletu a jeli se projet. V jenom malým městečku jsme si dali dobrý kafe, šli si zaplavat a opalovali se na pláži, kde nebyla miliarda lidí. Viděli želvy a taky stanový městečko plný bezdomovců. Nejlepší na couchi je, že je člověk v kontaktu z místníma a tak se dostane k informacím, co ti knižní průvodně neřekne. Prý je tady bezdomovců docela dost. Platy tu jsou hezký, ale jakmile tě vyhodí z práce a nemáš něco bokem, tak jsi dost v háji.
Honolulu je v podstatě taková velká vojenská základna, takže na vojáka tady narazit není vůbec těžký. Proto taky není na škodu si zajít do Pearl Harboru, hlavně na potopenou Arizonu.

Na závěr pár fotek.

Pohled na pláž Waikiki.

Na hřišti nedaleko pláži se hrál zápas.

Takovejhle výhled bych si nechala líbit. Bylo super si každý ráno sednou s kafem a jen koukat.

První nákupy a zjištění, že i ty nejmenší balení nejsem shchopná za těch pár dní sníst.

Poprvý jsem si normálně vyprala! To nadšení je fakt upřímný.

Z loďky, která nás vezla k potopené Arizoně.

Tohle je Tony na našem výletě. Držel zrovna nějakou spešl dietu, kdy přes den pil jen kafe, čaj a vodu a jíst mohl snad jen v rozmezí 2-5 pm. Blázen. Haha.

Schody na trase na vrchol Diamond Head.

Výšlap stál za to!

Museli jste se prodrat turistama. Jako všude.

Bylo to super. Tak zas někdy.