2. měsíc Erasmu | España

35. den

• Poprvý na karaoke a taky naposled! Nechápu, co v tom všichni lidi vidí.

36. den

• Surfování je skvělý! Teda nevím jestli mýmu plácání se ve vodě se dá říkat surf, ale ať už je to cokoliv, je to dobrý.

37. den

• Byla jsem se opalovat na místní městské pláži. Měla jsem ji celou pro sebe. Na Španěly je naštěstí už zima. Je 19°C a chodí v zimních bundách. Co budou dělat, až to klesne na 5°C?

38. den

• Místo mámy mám Lea. Mamka si vždycky chtěla povídat, což se ne vždy sešlo s úspěchem u takovýho asociála jako jsem já. Bohužel Leo není tak vnímavý jako mamka a furt by si povídal. Klidně o tématu, který jsme probrali už 3x. A to není nadsázka. Už se mě 3x ptal, jestli doma taky vařím jako tady. Už 3x jsem mu odpovídala, že ne, že doma dělám jiný věci a že hodně vaří mamka. Co si budem, vždycky než dojdu na byt, doufám, že nebudu muset znova řešit, jestli taky takhle hodně vařím i doma v Česku. 
• Soužití s náhodnýma lidma je velká zkušenost. Děsně mi chybí se bezstarostně projít po bytě jen ve spodním prádle. Nebo to, že potřebuju něco z koupelny a nemůžu vylézt z pokoje jen v kalhotech a podprsence. Achjo. Chybí mi můj župan.

39. den

• Španělé jsou hodně sprostí. Učitelka Edafologie je na to expertka. Tuhle nám na cviku říkala "Niños nada trabajáis con mierda" / "Děti, nikdy nepracujte s hovnama." (Volně přeloženo.) Slovo "mierda" je její oblíbený a neslyšela jsem ho u ní prvně. Má více významů a zdejší obyvatelstvo jej velmi používá. Mierda = hovno, sračka, šmejd. ¡mierda! = do prdele! do hajzlu! kurva! Prostě nic, co byste čekali od učitele. Nebo nic, co bych já čekala od učitele.

41. den

• Španělé chodí děsně pomalu. Myslím tím fakt pomaluuuuuu. Takže musíte nahodit vycházkové tempo a to ještě zpomalit.
• Všude mají retardéry. Udělala bych pokus a nainstalovala stejný množství retardérů do nějakýho menšího města v ČR. Podle mě by Čechům časem z toho věčnýho zpomalování hráblo.

42. den

• Pulp Fiction: "English motherfucker, English, do you speak it!?" Vystihuje komunikační dovednosti lidí, nejen na škole. Už tolikrát se mi to tu vybavilo. Hlavně ze začátku na hodinách v galicijštině.

43. den

• V ČR máme parádní zajištění veřejné dopravy. Hlavně v noci. Tady se z jednoho města do druhýho po 23h prostě nedostanete. Rozhodně ne busem nebo vlakem. Nejdřívější spoj jede zas po 6. ráno. Věděla jsem, že naše rozjezdy jsou super, ale až tady mi došlo, jak moc super jsou.
• Lístky na vlak tu prodávaj na přesnej čas. Tohle mě fakt sere. Vlak sám o sobě je drahej. Když si koupíte lístek na cestu tam i zpět, tak je o něco levnější, ale furt drahej. Hloupý je, že když si ty lístky kupujete, musíte už v té době znát čas, kdy se chcete vracet. No je to debilní prostě. Zlatej RegioJet.
• Čekám na bus do Viga. Ten má 17 minut zpoždění. Nikde žádný info. Celkově informační cedule tu nefrčí. Nástupiště se dozvíte tak, že vám paní u přepážky řekne "no, dojede to na nástupiště 22, 23, 24 nebo 25." Nikoho to neštve. Prostě jen čekáme. Je to fakt divný. U nás sice má furt něco zpoždění, ale aspoň nám dají vědět, že to zpoždění existuje.

44. den

• Pivo v hospodách, barech, diskotékách je docela drahý. Většinou se cena pohybuje od 2,5 eura za 3 dcl. Pozitivní je, že chutově mi nepřijde špatný. Negativní je, že jsou po něm bolehlavy.
• V klubech zpravidla celou noc jede reaggeton. Mám ho ráda, ale tancovat se na něj 3 hodiny v kuse nedá.
• Španělé jsou schopní pařit v péřovce. A to je v klubu fakt vedro. 

45. den

• Nejlíp se nakupuje s kocovinou. Rozhodně tolik neutratíte. #vyzkoušenozavás
• Učení španělštiny je tu fakt lehčí. Sice si furt nepamatuju jak je ve španělštině "pamatovat si", ale zato jsem se naučila co znamená "pura vida". V překladu to je "čistý život", ale dá se to použít i následovně ⇾ "Cómo estás?" / Jak se máš? "Pura vida." / Velmi dobře. Je to jako "muy bien." #koneclingustickehookenka

46. den

• Prší.

51. den

• Furt prší. 

52. den

• Jo, stále prší. Připadám si jak ve Stmívání. Tam taky furt pršelo.

53. den

• Dneska jsme měli laborky. Se španělskýma klukama je sranda, ale fakt mi chybí náš hvězdný tým z minulýho semestru. Když jsme něco nevěděli, kluci poslali za učitelem mě, takže jsem byla věčně za blbce, ale vlastně celý laborky byly sranda.

54. den

• Je pátek večer. Jsem ve škole a třídím kytky do herbáře. Asi jsem už stará na to, abych praktikovala „co pátek, to party“.

55. den

• Jdu zas surfovat. Je už docela zima, ale když se snažím správně si poskládat nohy na prkno a udržet se na něm, tak nějaká zima je ta tam.

57. den

• Přijde mi, že tu jsem už fakt dlouho. Přitom to nejsou ani dva měsíce. Co tu budu dělat ty další 3, to fakt nevim.

60. den

• Máme zase laborky. Baví mě jak maj Španělé určitý věci úplně na párku. Třeba to, že část laboratoře mají učitelé jako kuchyňku.

61. den

• Už týden je tu zamračeně a hnusně. Jsem jak pokusnej králík v pokusu „jak počasí působí na lidskou psychiku“. Je to děsný. Fakt děsný. Navíc v 8 ráno tu je ještě tma a tak vykopat se z postele je náročný.

62. den

• Jsem na letišti a letím domů. Za 213 hodin budu zpět ve Španělsku.