Komunisti, zima a jedno velké sbohem | Vietnam

Hue. Poslední město ve Vietnamu mnou navštívené ještě na sedle motorky.

To, že ve Vietnamu vládne komunismus jde vidět v podstatě jen ve velkých městech, kde na každém kroku vlají rudé vlaječky se srpem a kladivem. Je to i po těch necelých 3 týdnech zvláštní. Přijde mi to jak špatná reklama na výstavu z dob minulých. Jenže není. Každopádně mě, jakožto turistu, se tento fakt nikterak nedotýká.

Čas na psaní pohledů a ládování se ovocem. Ovoce je něco, co mi bude chybět. Tady zaplatíte za celý ananas 20 Kč a ve Vietnamu se mi nestalo, že by nebyl dozrálý.

Taky si můžete všimnout, že modrák stále přetrvává na svém místě. Láska moje.

Připadala jsem si trochu jak na táboře při deštivém dni. Oproti Saigonu, kde bylo 30°C, tady bylo tak 13°C, což je velká nelibost. V předchozím hostelu jsem každé ráno cítila vůni páleného dřeva a uhlí. Tady mi tábor připomínala hlavně zima. Taky teda to, že jedu bezďák style, kdy tu mám jednu mikinu, jedny legíny a ani nevím, kdy naposled jsem je prala. Jo a abych nezapomněla, ranní káva ve stylu udělej si sám.

Dřep hluboký. Krásná to pozice. Asiati v ní stráví snad 10% dne. Já na ní vždy poznám jestli jsem ztuhlá, zkrácená nebo moje svaly zas neexistují.

Syn paní majitelky. Jeho fotka v mém foťáku mu vykouzlila úsměv na tváři.

Trochu z místního umění.

Mají tu muzeum vojenské techniky. Myslela jsem si, že je zavřené, tak jsem se podívala jen na stroje stojící venku. Později jsem se dozvěděla, že bylo otevřené. Škoda.

AD-6 lehký americký bombardér používán ve vietnamské válce. Roku 1975 byl zabaven osvobozeneckou armádou na letišti Bien Hoa.

Mig 21 je proudový letoun, který byl používán ve vietnamské armádě proti americkým imperialistům v letech 1954 - 1975.

Znám člověka, kterému by se tyhle tanky líbily. Mě spíš děsí. Taková pojízdná rakev.

Hue je zajímavé město pro historické nadšence. Odehrál se tu jeden z největších masakrů a taky to bylo císařské město.

Vstupní brána. Dovnitř jsem nešla. I když je to asi škoda, protože areál je nejspíš vážně zajímavý, na muzea musím mít odpovídající náladu, kterou jsem neměla.

Po návratu z procházky jsem si už jen koupila lístek na bus, pobalila sváču a mohla pomalu vyrazit dál.

Čekala jsem na bus v kavárně. Smířená s tím, že to Asiatům trvá a že přijedou zas o 10 minut později, jsem si objednala. Čokoládu jsem ani nestihla dopít. Přijeli dřív. No nic, liju čokoládu do sebe, rychle platím a běžím se usadit. Cestování zdar!