Mít čas být ztracená
Pokud máte čas, je super bloudit. Takhle jsem zatím vždy objevila víc zajímavých věcí, než když jsem šla někam záměrně. Záleží jak chcete město poznat. Jako turista nebo jako místní?
Proč v autobuse nepotkáte bělocha? Nevím. Je mnohem levnější a časově o moc náročnější není. Zaplatíte za jednu jízdu 6,5 nebo 13 bahtů. (Cena asi závisí na tom, jestli je klimatizovaný nebo ne, jinak netuším proč stojí odlišnou částku.) Jediný co je fakt dementní, že si nemáte kam dát nohy.
Oproti metru v něm můžete jíst. Resp. nikde nejsou obrázky, že byste nemohli.
Vlevo jsou koule na špejli = 10 bahtů.
Vpravo je maso na špejli = 10 bahtů.
Obojí je moc dobrý. A nasytí to na půl dne.
Když jsem skončila opět na nějakém mě neznámém místě, objevila jsem kopečkovou zmrzlinu. Pán měl mrazák na ulici.. Se zmrzkou se přece hned líp bloudí.
Poštovní schránky mi přijdou úsměvný. Je jich tady hodně. Chybí mi jen místo, kde koupit pohled. Něco jako poštu jsem neviděla. Asi budu muset bloudit víc. Nebo jednou použít google.
Chodník, na kterém si uvědomíte jak moc velcí oproti Asiatům jste.
Ti, jenž mají rozměry sumo zápasníků, si to střihnou přes silnic nebo to berou jako národní sport ve vyhýbání se stromům?
Protože je tady 31°C a tak navlíknout psa do trička dává smysl.
Otevřená tělocvična do ulice. Nejlepší větrák i reklama.
Ze začátku mi chrámy přišly jediněčný a krásný. Což jsou. Když je ale vidíte všude, brzo vás omrzí.
Kdyby aspoň okolí bylo nějak hezký, ale není.
Jeden z mnoha marketů. Ty na svém půvabu stále neztrácejí. Jsou sice všechny stejný, ale přitom jiný.
Floating markets. Kdybych nebloudila, možná bych je stihla. Tak třeba příště.
Když mi došlo, že bych už dneska bloudit nemusela, vydala jsem se na cestu zpátky. Západ slunka byl do jisté míry romantický. Až na to, že jsem byla na rušné silnici a značilo to brzkou tmu. A i když jsem bílá, nevěřím, že bych zas tak ve tmě svítila. Byl čas si pohnout a najít nějakou autobusovou zastávku.
Vedle silnice vedla trať. Naučená z Česka, že po kolejích se nechodí, jsem zvolila silnici. Místňáci to mají zas jinak.
Thajský autobusy jsou poměrně pohodlný. Máte-li štěstí, nečekáte moc dlouho a je to autobus, kde máte i místo na nohy. Což tenhle splňoval obojí. Na fotce ale můžete vidět peněženku na drobný paní průvodčí. Bankovky strkala jednoduše do kapsy košile.
Ne, slečně jsem nefotila zadek. Zaujala mě kancelářská sponka, kterou má přidělaný konec pásku. Viděla jsem to tu už na více holkách. Jen nevím, jestli její funkci jsme špatně pochopili my nebo oni.
Proč v autobuse nepotkáte bělocha? Nevím. Je mnohem levnější a časově o moc náročnější není. Zaplatíte za jednu jízdu 6,5 nebo 13 bahtů. (Cena asi závisí na tom, jestli je klimatizovaný nebo ne, jinak netuším proč stojí odlišnou částku.) Jediný co je fakt dementní, že si nemáte kam dát nohy.
Oproti metru v něm můžete jíst. Resp. nikde nejsou obrázky, že byste nemohli.Vlevo jsou koule na špejli = 10 bahtů.
Vpravo je maso na špejli = 10 bahtů.
Obojí je moc dobrý. A nasytí to na půl dne.
Když jsem skončila opět na nějakém mě neznámém místě, objevila jsem kopečkovou zmrzlinu. Pán měl mrazák na ulici.. Se zmrzkou se přece hned líp bloudí.
Poštovní schránky mi přijdou úsměvný. Je jich tady hodně. Chybí mi jen místo, kde koupit pohled. Něco jako poštu jsem neviděla. Asi budu muset bloudit víc. Nebo jednou použít google.
Chodník, na kterém si uvědomíte jak moc velcí oproti Asiatům jste.
Ti, jenž mají rozměry sumo zápasníků, si to střihnou přes silnic nebo to berou jako národní sport ve vyhýbání se stromům?
Protože je tady 31°C a tak navlíknout psa do trička dává smysl.
Otevřená tělocvična do ulice. Nejlepší větrák i reklama.
Ze začátku mi chrámy přišly jediněčný a krásný. Což jsou. Když je ale vidíte všude, brzo vás omrzí.
Kdyby aspoň okolí bylo nějak hezký, ale není.
Jeden z mnoha marketů. Ty na svém půvabu stále neztrácejí. Jsou sice všechny stejný, ale přitom jiný.
Floating markets. Kdybych nebloudila, možná bych je stihla. Tak třeba příště.
Když mi došlo, že bych už dneska bloudit nemusela, vydala jsem se na cestu zpátky. Západ slunka byl do jisté míry romantický. Až na to, že jsem byla na rušné silnici a značilo to brzkou tmu. A i když jsem bílá, nevěřím, že bych zas tak ve tmě svítila. Byl čas si pohnout a najít nějakou autobusovou zastávku.
Vedle silnice vedla trať. Naučená z Česka, že po kolejích se nechodí, jsem zvolila silnici. Místňáci to mají zas jinak.
Thajský autobusy jsou poměrně pohodlný. Máte-li štěstí, nečekáte moc dlouho a je to autobus, kde máte i místo na nohy. Což tenhle splňoval obojí. Na fotce ale můžete vidět peněženku na drobný paní průvodčí. Bankovky strkala jednoduše do kapsy košile.
Komentáře
Okomentovat