Poprvé ve 3. třídě | Kambodža

Kdyby se jednalo o 3. třídu základky, byl by to asi milejší zážitek. Nebo taky ne. Bohužel nebo bohudík? se jedná o 3. třídu v thajském vlaku.

Vlakové nádraží bylo roztomilé. Lidi seděli kde se dalo. Na zemi měli rozprostřené deky a kolikrát i nějakou svačinu.

Původně cesta na 4 a půl hodiny, jenž se protáhla na 5 a půl hodiny a nikdo se nad tím nevzrušoval.

Na jízdence si povšimněte ceny. 48 bahtů, tj. asi 32 Kč za cca 250 km. Ha ha ha ha?

Jen tak se na nádraží vyrojila hromada královských námořníků. Utěšilo mě, že i některým příslušníkům thajské armády uniformy nesedí. A tak to není jen český, ač ojedinělý, úkaz.

Nikdo nikde? To bude klidná jízda.

Na nástupišti se načaly shromažďovat davy a já s rukama plnýma věcí přemýšlela, kde bude nejvýhodnější si stoupnout.

Přijel vlak a dveře byly přímo přede mnou. To bylo bezva. Do doby, kdy se ten dav začal rvát do vagónu. Ke komu se modlit dřív? Taktika lvl místňák, začala jsem se rvát taky. Nacpala jsem se se všema věcma dovnitř a zabrala místo. Uf! Sedím, dobrý. Dav se rozlezl po celém vlaku a najednou to vypadalo jako hrstka lidí.

Později bylo místa a místa. Jen vedle mě furt někdo musel sedět! A tak žádný komfort nepřicházel.

Výhledy stály za to. Bohužel jejich zachycení se úplně nepovedlo.

Svatí muži, jděte dělat svatosti do Thajska. Máte spešl místa ve vlaku a můžete i kouřit.

Vypadá to, že místa je spousta? Ono je, ale pro asijský zadky.

Celý vedro zachraňují tyhle větráky. Sice jejich přítomnost ani nepocítíte, ale aspoň byla snaha.

Váš mozek začne ignorovat všechno troubení a pískání, protože to slyšíte ze všech stran.

Páni průvodčí jsou ze všech oblečení snad nejvíc, tak větrají kde se dá. Líbí se mi to, protože by tohle v Česku neprošlo a je to škoda.

Poslední božost je, že vlakem průběžně prochází prodavači s občerstvením. Což se na takové štrece hodí. České dráhy by se měly v ledasčem inspirovat.