Svítící plankton, rozjeblá noha a romantickej piknik na pláži | Kambodža

Číst recenze a diskuze o tom, jaký to někde bylo, je zlo. Hodí se to jen v případě, že jsou informace aktuální. Protože jinak zbytečně přemítáte nad tím, jestli jste udělali dobře, jestli svoje rozhodnutí nezměnit nebo vymýšlet plán útěku. A to jen proto, že někdo měl před deseti lety špatnou zkušenost.

Z našeho skvělýho ostrova jsme měli možnost podniknout plavbu lodí. Šnorchlování, rybaření, svítící plankton, západ slunce. To vše za 10 dolarů. S Gabčou jsme přemýšlely, jestli do toho jít nebo ne. Na netu dost špatných recenzí a 10 dolarů je přece dost. Když žijete v tom, že oběd vás stojí maximálně $1,5 a ubytko seženete za $3, pak $10 jsou peníze na celý den. Jo, měly jsme dilema jestli za necelých 6 hodin zážitků dát v přepočtu asi 220 Kč. Trochu absurdní, vím.

Nakonec jsem vyrazila sama, Gabča marodila. Zbytek byly páry, ale když jste s někým na lodi pěkných pár hodin, prostoru pro diskuzi je víc než dost.

Třeba paní v bílých šatech. Chorvatka, která studovala v Nizozemí. Akorát přijeli z Vietnamu, kde to prý bylo úžasný a nemám se vůbec bát a vyrazit tam. Teď si dávají poslední dny oddech a pak hurá zpátky do zimy.

Nebo kočka v červených plavkách. Všechno pro ní bylo "AMAZING" a měla hrozně vtipnej přízvuk. Je teď na dovči s partičkou kámošů.

Zastávka 1 - šnorchlování. Na to jsem se těšila ze všeho nejvíc. Bylo to pěkný, ale rozhodně to nebyl nejlepší zážitek z celýho výletu.

Nebyla bych to já, kdybych si při pohybu v moři zase nerozjebla nohu. K tomu jsem ještě stačila ztratit náramek. Ne že by se mi to stejný stalo na Palmě.

Když jsem viděla krev, blesklo mi hlavou ŽRALOCI! V dětství jsem viděla asi moc katastrofickejch filmů. Pak to začalo pěkně štípat. Až když jsem vylezla na pevninu a do ran se dostal písek, zjistila jsem, že nohu mám víc pořezanou než jsem si myslela. Není to nic smrtelnýho, tak se jede dál.

Zastávka 2 - rybaření. Každý dostal home made lovítko a šlo se na věc. Jen nikdo nevěděl co dělat. Kambodžani totiž moc nemluví nebo aspoň nemluví anglicky. Za celý rybaření řekli jen "finish fishing".

Bylo fajn, jak nikdo na lodi neřešil jak kdo vypadá. Seděli jsme si tam, užívali momentu, někdo měl větší pupek někdo menší, ale nikoho to nezajímalo, nikdo se nezahaloval, aby ho schoval. Bylo osvobozující vypnout od všeho "kdo má větší ... nebo kdo má lepší ...".

Hodili jsem návnady do vody a čekali na zázrak. Občas na palubě zavládl smích, protože nikdo nevěděl jak na to a jak se pozná, že se ryba chytla. Spíš jsme se jen tvářili, že rybaříme.

Kambodžský chlapec občas k někomu přišel, beze slova ho opravil a šel dál. Sám si tam vytahoval rybu za rybou.

Konečně i bílé tváře začaly vytahovat ryby z moře. V tom mi tak zvláštně cukl vlasec. Ryba? Ryba! Moje úplně první ryba. Byl to super pocit. Za celou tu dobu mi už tak vyhládlo, že mě ani nenapadlo ji vrátit do moře.

Košík se pomalu plnil a my věděli, že dneska večer o hladu nebudeme.

Zastávka 3 - pohádková pláž.

Mysleli jsme, že proběhne nějaká speciální příprava ryb. Ale kluci je jen hodili na gril.

Abych byla upřímná. Zas tak krásná pláž to nebyla. Spíš byla plná smetí.

Trošku jsem si připadala jak v Kdo přežije. Byli jsme banda lidí, čekající na odměnu.

S těmahle lidma bych někde chtěla ztroskotat. Ovoce zmizlo rychle. Zato ryby jim moc nejely. Jedna holka si vůbec nevzala, jeden pár si dal rybu napůl, další si vzali po jedné a jen ta kočka v červených plavkách a náš nejproduktivnější rybář si vzali po dvou. Já měla 4. Připadala jsem si jenom malinko jako nenažranec. I tak tam zbyly ještě asi 3 ryby. Překvapilo mě, že si lidi nevzali. Měli zadarmo úplně čerstvý, skvělý ryby a oni nic.

Jeden kluk skočil pro pivka do blízkého resortu. Přiťukli jsme si na tenhle výlet a kochali se krásným pohledem na západ slunce.

Slunce zapadlo a byl čas jet pomalu zpátky.

Zastávka 4 - svítící plankton. Byla už tma a všichni očekávali ty svítící mořský potvůrky. Nic jsme ale neviděli. Osobě jsem čekala něco svítícího ve vodě, my na to mrknem z lodi a pojedeme dál. Moc mě to nezajímalo. To jsem se ale hrozně pletla, jen jsem o tom ještě nevěděla. Pak kambodžský chlapec ponořil ruku do vody a najednou jsem viděla malá světýlka.

Naskákali jsme do vody, nasadili brýle a byli fascinováni jak úžasná příroda je. Když jste se ve vodě nehýbali, nic jste neviděli, ale jakmile jsme začali máchat rukama nebo nohama, moře kolem se rozsvítilo. Měla jsem s sebou podvodní foťák, ale pochybuju, že to zachytil. Každopádně tenhle obrázek to vystihuje přesně. Byl to neskutečnej žážitek.