Cyklovýlet na kambodžský venkov | Kambodža

Jízda na kole je skvělej sport. Sedíte a sportujete, není nic geniálnějšího.


Někdo v googlu mě má rád. Vždycky když jsem v cizině, mi najde cestu, která neexistuje. Tentokrát jsem si to střihla pěšinkou mezi krávama.

Po cestě byly stromy plné ovoce. A taky když jsem jela po skutečné silnici, jel vedle mě nějaký Kambodžan a chtěl si povídat. Jel na skútru kvůli mně tak krokem a ptal se jestli jedu sama, kam jedu a že bych si měla půjčit motorku jako on. Pak se ptal na další věci, ale já mu nerozuměla. Protože jel metr přede mnou a prostě ho nešlo slyšet, což nedokázal pochopit. Pak to vzdal a já se ho konečně zbavila. Hip hip hurá.


Jela jsem trochu naslepo. Věděla jsem, že je tady něco zajímavýho, ale nevěděla co. První co jsem uviděla, byla velká socha Buddhy. Zhrozila jsem se a začala doufat, že je tu něco víc. Přece jsem v totálním pařáku nešlapala takovou dálku jen kvůli soše Buddhy, která je úplně všude.


Děti tu jsou zlatý. Většinou se smějí, mávají vám a volají "Hello."


Vždycky mě zajímalo jak to vypadá uvnitř domku na kuřích nohách. Dostala jsem šanci. Tento dům byl opuštěný.



Takovej velkej obývák ve vzduchu.. Trošku mi tam chybí stěny. Jestli je vždy tvoří jen látka, tak nechápu jak to zvládají. Kdybych se nemohla zavřít ve svým pokoji a být pár hodin bez lidí, tak by mě kleplo.


Svatostánek nesmí samozřejmě chybět.


Nakonec tu doopravdy nebyl jen Buddha. Nachází se tu Wat Ek Phnom - chrám, nebo spíš zřícenina chrámu.


Už tu pár let stojí, tak je vyztužen trámy a ne všude je to zjevně bezpečný se pohybovat. Postavili ho v 11. století.






Mělo to zvláštní atmosféru, klidnou atmosféru.


Cesta zpět byla trochu necesta. Taky mi to našlo trasu přes neexistující most. Mohla jsem si zaplatit za převoz loďkou na druhý břeh nebo si to trochu objet a jet přes skutečný most. Tak jsem v záchvatu šetřivosti a sportovního nadšení zvolila druhou variantu. Byl to super výlet. Po necelých 30 km, jsem byla tak akorát unavená. Jediná nevýhoda byla, že další 4 dny jsem nemohla sednout na kolo, jak mě bolel zadek.

Komentáře