Hlavní město Phnom Penh | Kambodža

Další zastávkou v mém putování bylo hlavní město Kambodži, Phnom Penh. Ubytovala jsem se v centru za totálně směšnou částku, za dolar. Trošku jsem se bála, co to bude za squat, ale byla jsem ohromená. Jednalo se o nový hostel, který byl vesměs stále v rekonstrukci. Když mě ubytovávali, ještě mi nesli úplně novou matraci, kterou vydělávali z plastovýho obalu.

Společenská místnost byla krásná, nová a moc dobře vybavená. Večer se promítaly filmy. Třešnička na dortu byl úžasný majitel, se kterým jsem se dala do řeči vždy v noci, kdy už tam nikdo nebyl. Je z Austrálie a je mu 48 let, přičemž bych mu řekla sotva 35. Je umělecky zaměřený a má hlavu plnou nápadů. Doufám, že se někdy budu moct vrátit a zkontrolovat ho, kolik si ze svých plánů splnil a jestli je vůbec dotáhl do konce. Protože pokud zrealizuje vše, o čem mi říkal, bude to mega super hostel. Říkal mi, jak by tam chtěl skluzavku, lezeckou stěnu, posilovnu, počítačovou místnost a na střeše malý altánek.

Pohled ze střechy hostelu. Na korbách aut a v Tuk tucích jste mohli vidět spát lidi.

Ubytovna. Nic nepřebývalo, nic nechybělo.

Přijela jsem k večeru a tak bylo jasný, že musím navštívit místní noční trhy.

Tady se rybám nevyhnete ani večer.

Paní zmrzlinářka uměla trochu anglicky a tak první chod večeře byla zmrzlina.

Za dolar a dvacet pět centů jsem dostala kelímek kokosové vody a mohla si vybrat tři kopečky. Vybrala jsem si příchuť coconut, ta byla nejskvělejší! Taro, což jsem nevěděla co to je, dokud jsem si to nevygooglila. Dobrý to moc nebylo. Třetí příchuť durain, což byl totální kekel.

Normálně si jídlo beru s sebou, protože jíst na ulici je příliš neklidný zážitek. Ale tady to bylo pěkně udělaný a byla radost si tu sednout a zblajznout předkrm.

Nevím co si Kambodžani furt dělají, ale lékárna je tu co každých dvacet kroků.

Hlavní chod večeře. Inu, nebylo to moc dobrý, ale účel to splnilo a já vím, že příště si to dávat nemám.

Další den jsem šla podle TripAdvisora. Navštívila jsem místní tržiště. Fascinuje mě, jak téměř vedle ryb a zeleniny prodávají zlato.

Polívka, velikostí pro dva, stojící necelý dolar.

Hromada nudlí, cibule, další trávy a nějaký houby.

Zašla jsem se podívat do jejich parčíku a na nějakej svatej kopeček. Areál byl celý oplocený a já přemýšlela, že ho přelezu, protože mi byl sotva po pás a taky proto, že bylo vedro a nechtělo se mi to obcházet. Překonala jsem svoji lenost a našla vstupní bránu. Platil se vstup. (Ironický jupí). Byl to ale dolar, tak čert to vem. Nakonec to za něj stálo.

Vylezla jsem na kopeček, kde byl chrám. Bylo zajímavý v něm sedět a pozorovat lidi. Místňáci tam obvykle naběhli, zapálili svíčku nebo vonné tyčinky, přihodili k tomu 100 rielů a bylo.

Zápaďáci většinou došli, nafotili úplně všechno a někteří experti si z toho dělali srandu a fotili se jak se "modlí".

Série fotek z výzdoby chrámu.

Některý výjevy mě vyloženě baví. Tohle vídat v kostelích u nás, tak tam chodím častěji.

Je lepšího místa pro počtení si novinek?

Topánky od Vuittona, který by záviděla i Nela Slováková.

Ochránce zvířat na ně!

Pokračovala jsem k řece. Okolo ní moc lidí nebylo. Možná proto, že tam nebyl stín. Protože když tady každej chce být bílej, tak nebude dobrovolně na slunku, to dá rozum.

Nakonec jsem si zašla na masáž, která teda byla trochu zklamání. Stála 10 dolarů a měla trvat hodinu, což netrvala.
Když jsem si lehla na masážní stůl, paní na mě hupla. Doslova na mě skočila. Trochu mě to překvapilo. Avšak díky tomu, že na mě seděla, mohla do mě zarývat lokty dle libosti. Jednu věc fakt nepochopím. Polonazí ležíte na stole a ještě vám tam zapnou klimatizaci, takže je vám při masáži zima. Paní masérka neuměla anglicky a ani nebyla dobrá v pantomimě, takže vypnutí klimy se nekonalo.

Na závěr mě aspoň pobavila nálepka.

Tohle vážně funguje? Debilnější reklamu jsem tady zatím asi neviděla.

Konečně jsem našla supermarket. Ani nevíte jaká vzácnost to tady je. Nebo jen na ně mám možná smůlu. Když jsem totiž byla v BB a na někoho vybavila angličtinu, nikdo neuměl. Když se ségra potřebovala domluvit, prý vždy anglicky uměli. To stejný se supermarketama. Takže asi jen mě se vyhýbají anglicky mluvící lidi a supermarkety.

Využila jsem příležitosti a koupila čínské víno, rozuměj pálenku, s obsahem 56% alkoholu.

A francouský rum za 6 dolarů. No nekup to!

Pokud tohle čtou mladiství, prohlašuji, že alkoholismus nepodporuji, ale jako desinfekce je super.