Motovýlet po battambangském okolí | Kambodža

Výletníci roku si půjčili skútry a vyrazili na výlet po okolí. Skútr jsem předtím řídila jednou a to na parkovišti. Takže bylo jasný, že budu mít svůj. Chtěla jsem se to naučit a nebylo lepší příležitosti. Kdybych se rozsekala, je tu ségra, které věřím, že by mě nenechala napospas.

Plán sestavil Vašek, takže jsme nevěděly, kam jedem. Klasika.

Symbióza.

První zastávka: Farma krokodýlů. Celkově něco jako zoo nemusím, ale nebudu sedět venku a čekat na ty dva, než se pokochají krokoušů.

Byli fakt sladcí a mohli jsme si je pochovat.

U někoho se mu líbilo a u někoho zjevně ne.

Poprvé v životě jsem viděla dokriplenýho krokodýla.

Pokud nemá ocas, už se takhle vylíhne. Občas se to prý stává a vesměs to není nic neobvyklého. Dlouho pak nepřežijí.

Vylezli jsme po schůdcích nahoru a uviděli hromadu dospělých krokodýlů. Bylo jich tam vážně děsně moc. Myslím tím mega mega moc.

Chovají je tady na kůži i maso a zabíjí je až ve chvíli, kdy nemůžou mít mladé.

Druhou a poslední zastávkou prvního dne byli netopýři. Jednalo se o sešlost turistů, která koukala vzhůru na hejno netopýrů vylétávajíc z jeskyně. Myslela jsem, že to bude mračno černých teček, který vyletí a bude po podívané, ale ve skutečnosti to trvalo tak aspoň 20 minut. Shodli jsme se na tom, že by bylo super mít dron a sledovat kam míří.

Ona jeskyně.

Druhý den jsme vyrazili na místa, kde jsem už byla, což nikdo nevěděl. Ať žije komunikace!

Zatopený "sklep" malého chrámu/modlitebního místa/nevím co to bylo.

Musím uznat, že i když jsem tu byla podruhé, i tak jsem viděla nové věci.

Po cestě zpět jsme zvolili stejnou trasu a kupodivu tam ten most stále nebyl. Tentokrát jsme si za ten převoz zaplatili. Každej asi tak 5 korun? Tak nějak to bylo.

K loďce vedl prudký kopeček dolů a v tu chvíli mi pomohl pan převozník. Mladý Kambodžan, který mi velmi ochotně skútr svezl dolů. Bonus byl, že to byl první hezkej Asiat, kterýho jsem tady potkala.

Po vylodění opět následoval kopeček vzhůru, kdy jsem vyvezení skútru nechala na onom pěkném Kambodžanovi. Aspoň nějaký vzůšo měl za celej den vození lidí tam a zpátky na řece široké tak 15 metrů.

Zastavili jsme na Killing fields, kde byl pomník s výjevy z mučení a vraždění lidí. Musím říct, že tvůrci se toho nebáli. Docela šel mráz po zádech. Posuďte sami.

Po návratu a odevzdání vozítek jsem šla okolo areálu, jehož zeď byla tvořena postavami, které táhly hada. Předtím jsem to už viděla, ale neobjevila jsem začátek ani konec.

Údajně je to znázornění boje dobra se zlem.

Co takhle si koupit telefon od člověka, který si na ulici rozdělá deku a na ní má vyskládané telefony? Pro mě naprosto pochybná záležitost. Místní si tam ale mobily vybírali. I když mohli být levný, stejně radši zůstanu věrná své staré Nokii.