Inspirováno Top Gearem | Vietnam

Jak moc se může zdát nápad projet Vietnam na motorce debilní? Nijak, je totiž přímo geniální! Motorky jsou s Vietnamem bezesporu nerozlučně spjaty. Mnoho turistů píše a vypráví o tom, že si projeli Vietnam. I mně to začalo vrtat hlavou. O to spíš, když mi bratránek napsal, že bysme si to měli dát jak v Top Gearu ve Vietnamským speciálu.

Mezinárodní řidičák mám, skútr jsem jednou řídila, tak to nemůže být o moc jinačí, ne? Navíc v Asii řídí i desetiletý děti. Tak proč ne já?

Kambodžu jsem vyměnila za Vietnam. O tom se ale rozepíšu někdy jindy. Na facebookové stránce jsem se poptala po motorce do 180 dolarů. Voila, ozval se mi jeden Němec, že má motorku na prodej. Sešli jsme se. Chtěla jsem si ji samozřejmě před koupí vyzkoušet. Byl tu menší zádrhel, převodovka je plně manuální. Co to znamená? Že jsem v háji. Nikdy jsem neřídila motorku s manuální převodovkou. Myslím, že se mi ten kluk v duchu smál. Vysvětlil mi, jak se motorka řídí a že je to vlastně jako auto. Takže ízi.

Z celé té situace jsem měla příšerný pocit, ale koupila jsem ji. Trvalo mi, než jsem se na ní naučila. Mezitím jsem tomu Němcovi chtěla několikrát napsat a vrátit ji.

Jak moc jsem bloudila? No, dost. Držák na mobil jsem sice měla, ještě mít ten mobil. Pak naštěstí cesta vedla vesměs stále rovně.

Za první den jsem ujela asi jen 60 km, chtěla jsem dojet až k poběží, ale co se nestalo? Samozřejmě jsem se vysekala. Nehoda fyzicky víc poznamenala motorku než mě. Víc to mnou otřáslo psychicky. Když nezvládnu ujet ani 100 km, jak mám ujet 1 000 km?

Ten den jsem zapadla do prvního hotelu. Ošetřila si rány a pila pivo za pivem. Děsila jsem se, že další den na motorku musím znova usednout. Naplánovala jsem si kratší úsek, asi 80 km dlouhý, abych sebe i motorku otestovala.

Během svého putování jsem si i trochu googlila a dočetla se různý věci. Třeba, že řídit ve Vietnamu by měli jen zkušení řidiči. Ha ha hahahaha? Sakra! Přísahám, že už nikdy žádný recenze a články číst nebudu.

Víte co? Zvládla jsem to! A ve finále si jízdu i nesmírně užívala. Ujela jsem přes 1000 km Vietnamem. Mimo osídlené oblasti je řízení vesměs snadné. Ohrožují vás maximálně náklaďáky. Jakmile se vám do cesty začnou plést lidi, Vietnamci, je to horší. Pokud se máte rádi a chcete to přežít, je dobrý zpomalit na 10 km/h a u každé křižovatky troubit, hodně troubit.

Zhruba odpovídající mapa mé trasy.

Svoji motorku jsem v Hue prodala. Ulevilo se mi, protože jsem mohla pokračovat ve svém plánu a vrátila se mi aspoň část peněz. Na druhou stranu, už ten den mi chyběla. S motorkou získáte i jakousi svobodu. I když si myslím, že motorkáři jsou fakt magoři, vlastně je chápu. Prohánět se na motorce je super pocit. ♡