Jediný místo, který jsem navštívit nechtěla a navštívila - nemocnice | Kambodža

Snad každej mi před odjezdem řekl, že mám být na sebe opatrná, že kambodžskou nemocnici prostě navštívit nechci. Babička mi popisovala jak vypadá zubař. Vrtačku si pohání šlapátkem, což zapříčiní pomalý otáčky a to pak bolí jak čert.

To si takhle jednou večer čistíte zuby dentální nití a najednou něco cítíte v puse, načež to něco vyplivnete. Co to asi tak je? Podařilo se mi vyndat si plombu. Achjo. Mám díru v zubu, no a, vždyť o nic nejde, ne? To jsem si myslela do doby, než jsem kousla do tyčinky. Tak nepřijemnej pocit jsem dlouho nezažila. Tak nakonec doopravdy budu muset k zubaři.

Přišla jsem do nemocnice, kde u registrace nikdo neuměl anglicky. Měla jsem nahnáno. Pokud si omylem koupíte něco hnusnýho na jídlo, protože si nerozumíte, je to v pohodě. Když je to fakt zlý, holt to vyhodíte a půjdete si koupit něco jinýho. Ale nerada bych, aby mi něco tady ještě dodrbali.

Nakonec se tu našla osoba hovořící aspoň trochu anglicky. Vyplnila jsem papíry. Chtěli jen jméno a místo kde bydlím. Po zdlouhavém vysvětlování, že bydlím v univerzitním kampuse a adresu neznám tak ten klučina něco naškrábal do dokumentů a bylo. Dostala jsem kartičku s mým jménem, se kterou se mám prokazovat při každé návštěvě nemocnice v Kambodži.

Ta modrá hromada něčeho, je hromada složek pacientů. Zajímalo by mě jestli se v tom někdo vyzná.

Kluk mě odvedl k zubaři. Ordinace jsou prosklený, takže vidíte co se uvnitř děje. Bylo mi oznámeno, že je zaneprázdněn a jestli můžu dojít zítra. "Nemůžu, zítra odjíždím."

Posadil mě do čekárny. Nikde nikdo. Oproti tomu, jak narvaný jsou nemocnice v ČR to bylo fakt zvláštní.

Zubař mě přijal. Mluvil trochu anglicky, to mě docela uklidnilo. Navíc ordinace vypadala poměrně normálně. Vyzval mě, abych si sedla na zubařské křeslo. Otevřela jsem pusu a on se zeptal, jaký je ten zub, se kterým mám problém. Než jsem ji stihla zavřít, abych odpověděla, řekl jen " ah, I see". No a znáte to.. pak se mi v puse vrtal asi 40 minut. Kupodivu to bolelo naprosto minimálně. V průběhu zákroku se tam objevila jakási další osoba. Stál nade mnou a něco si s doktorem říkali khmersky.

Pan zubař držel v ruce dvě tuby a ptal se mě jakou výplň chci. "Amalgan no, alamgan no, ឃធថផឌណឣ? Ne, půlku toho co mi říkal, jsem mu nerozuměla. Řekla jsem si, že nic horšího než amalgán snad neexistuje, tak jsem zvolila to druhý, co mi nabízel.

Nacpal to tam, třikrát osvítil a bylo. Když jsem slezla z křesla, ptala jsem se kolik budu platit. Pro jistotu jsem si vzala $100 a doufala, že to nebude dražší. Sestra odpověděla, že budu platit $18. V duchu jsem se pousmála, protože je to levný. Doktor ji ale opravil, $8. 💲8! Prosím? Sestra mě odvedla k pokladně, kde jsem doopravdy zaplatila jen $8. Dostala doklad, zamávala doktorovi a bylo. Doma jsem mrkla do pusy a s radostní nic neviděla. Plomba je bílá.

Od teď je mi jedno co se mi stane. Vím, že tady nejsou sto let za opicema. ❤